Jdi na obsah Jdi na menu
 


Když se role obrátí

Na hladinu jezera ozářenou sluncem dopadaly suché listy, které se jako loďky vydávaly na cestu, kde se buď potopily, nebo dopluly k cíli.

Na břehu stála malá skupinka lidí. Stáli jakoby v kruhu a něčemu se smáli.

"Hej, Tichošlápku, kde si to vlastně našel?" ozval se obrýlený chlapec.

"No, víš jak jsme minule pověsili Srábka do vzduchu, tak mu to vypadlo z kapsy!"

"Přečti to ještě jednou, prosím," žadonil malý, tlustý chlapec.

"Že seš to ty, Péťo."

Tichošlápek se usmál a dal se do čtení:

"Drahý Severusi,

přijď v pátek v8 večer k jezeru.

J e to důležité!

Ramona"

" Tak Srábek má holku. To jsem fakt v krizi," řekl brejloun.

"Nezoufej! Ještě si jí neviděl," odpověděl Tichošlápek s úšklebkem.

"Máš pravdu. Kdo by šel na rande se Snapem?"

"Ufňukaná Uršula?" zkusil to pobledlý chlapec, který ještě jediný nepromluvil.

Všichni se vesele rozchechtali.

Celý zbytek dne ještě rozebírali Snapeův milostný život. A pak, když psali úkoly ve společenské místnosti, najednou dostal brejloun nápad.

"Tichošlápku?!"

"Co chceš, Jamesi?"

"Jen mě tak napadlo, že bychom mohli Srábka sledovat, až půjde na rande."

V očích druhého chlapce se objevily plamínky zvědavosti.

James si narovnal brýle na nose a pokračoval: "Je tu jeden problém."

"Copak se děje?"

James se nad Tichošlápka naklonil a zašeptal: "Lily přijala moje pozvání na rande, ale…"

Nedořekl, protože ho druhý chlapec nadšeně objal.

"No to je bezva," zahalekal Tichošlápek na celou místnost a znovu začal kamaráda objímat.

"DOST!" zahulákal James a pokračoval: "Jenže máme schůzku zrovna v době Srábkova večerního vejletu.Tak tě chci poprosit, abys ho sledoval sám."

Tichošlápka to ani moc nevyvedlo z míry, protože se pořád ještě radoval z kamarádova úspěchu.

V onen osudný říjnový večer si Tichošlápek, po tom co se rozloučil s Jamesem, který odcházel na schůzku s Lily, navlékl do neviditelného pláště a vyrazil k jezeru.

Sedl si za velkou vrbu. Vyčkával, až se Snape s děvčetem objeví. Když už si myslel, že usne nudou, přišla k jezeru tmavovlasá dívka. Byla oblečena do volného trička a černých kalhot. Nemohl z ní spustit oči. Byla tak krásná.

"Teda jestli tahle holka přišla kvůli Snapeovi, tak jsem z toho jelen. Ne, jelen nejsem, jelen je James. Tak co jsem?"

Z úvah ho vyrušil příchod další osoby. Přišel Snape.

"Ahoj Mono!"

"Ahoj Severusi," odpověděla mu dívka nadšeně a políbila ho přátelsky na tvář.

Tichošlápek téměř zvracel pod neviditelným pláštěm a v duchu Snapea vraždil tím nejkrutějším způsobem.

"Co si mi chtěla?"

"No, … jak to říct?!...Já to…," koktala a začala se červenat.

"Proboha, co ta ubohá holka řekne?" vyděsil se Tichošlápek.

"Pokračuj," pobídl ji Snape.

Dívce jakoby tím dodal odvahu.

"Severusi, já tě miluju!"

"Proč? Proč zrovna jeho?Co když se začnou… nedej bože… na to nechci ani pomyslet," prosil Tichošlápek všechny svaté, aby se nestalo, to co ho napadlo.

Dívka udělala krok blíž ke Snapeovi. Ten neuhnul ani o píď a díval se jí do očí, jakoby vyčkával, co udělá.

"STOP," zařval Tichošlápek, až mu přeskakoval hlas.

Pár na kraji jezera sebou trhl.

"Pertificus Totalus" vykřikl Snape a ukázal hůlkou tam, odkud se křik ozval.

Trefil. Tichošlápek políbil zem. Při pádu mu nohy vyklouzly zpod pláště.

"Promiň, Mono!" řekl omluvně Snape, když viděl dívčin vyčítavý pohled a vydal se vstříc neznámým končetinám.

Když byl od nich tak metr, pochopil.

"Ale, ale…Black. Čeho si pan Black žádá?" řekl s úšklebkem.

"Nechci to vidět, nechci to vidět, já to nechci vidět," opakoval zoufale Tichošlápek.

"A copak nechceš vidět, Blacku?"

"Pusť mě Snape! Nikomu neřeknu, co jsem viděl, když mě pustíš."

"To se spolehni, že neřekneš!" řekl Snape s výrazem boha pomsty, který se Tichošlápkovi ani trochu nezamlouval.

"Neřeknu. Fakt to nikomu neřeknu."

"A víš proč, Blacku?"

"Co to má bejt Snape?" řekl naštvaně Tichošlápek.

"Protože tu budeš, dokud ta kletba nevyprchá."

Pak ho s námahou zvedl a opřel o strom.

"Snape, slibuju ti, že tě zabiju!"

Snape se jen škodolibě usmál, přešel k dívce a chytil jí kolem pasu.

"Pokračuj!"

Usmála se a políbila ho.

V tu chvíli si Tichošlápek přál zmizet. Zavřel oči. Snažil se už nic nevidět a hlavně neslyšet.

Když se po půlnoci vrátil do ložnic, všichni už spali.

"Zabiju tě Jamesi," špitl a svalil se na postel, kde brzy usnul tvrdým spánkem.

HP fanfiction...
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář